Magráto, je mi líto, že toho je tolik moc.
Začala bych tím, že jednou týdně vypadnu ven třeba na dlouhou procházku a nebo kafe s kamarádkou. A pak holky už nejsou malé a více bych je zapojila.

Vloni na konci roku jsme se stěhovali. Bylo s tím hodně práce a víceméně všechno na mně. Měsíc na to šel můj manžel na banální plánovanou operaci, která se proměnila v noční můru. Z jedné operace byly nakonec čtyři akutní, spousta litrů krevních transfúzí a já nervy na dranc. K tomu se mi hroutila dcera a to jsem v tu dobu ještě netušila, že si začala ubližovat. Dcera si navíc ošklivě zlomila ruku. A jako bonus jsme byli hostitelskou rodinou a měli dlouhodobě ubytovaného studenta. Drobnosti, že v novém domě ještě nebyla kuchyň a bojler a tepelné čerpadlo ...
Mně osobně nejvíce pomohly dvě věci. Denně jsem otravovala Angrešt a Cimbur a jako lékařky mi pomohly se zorientovat aspoň v tom zdravotním stavu manžela. A druhá věc byly sklenice nutelly.