To, že umřel kocourek, netrápí mě, ale zhroucenou dceru, která je v nemocnici, takže to není jen nějaká taková postpubertální křeč.
Většina toho, co jsem vypsala, že stresuje mě, stresuje i další členy rodiny. A myslím, že na děcka to má hodně silný vliv. To dále stresuje mě, protože se tím zabývám v myšlenkách i jinak, musím dělat takového skoro rodinného psychoterapeuta. Děcka to potřebují, samy to nezvládnou, ale na mě to má další vliv. Takže když slyším v telefonu brečící a sténající dceru kvůli kocourovi, jedno mi to nemůže být.
Jsem dost nas.aná na kočičí záchranáře, že se snaží zachránit nemocná toulavá koťata. Takové mrzáky si pak často vezme někdo přecitlivělý, pragmatik si vyhlédne zdravé zvíře. Ten kocour měl jen jedno oko, druhé měl napadené nějakou infekcí a muselo mu být odoperováno. Když byla dcera v nemocnici, vyskytly se u něj střevní potíže, dcery přítel kočku vzal na veterinu, tam ji operovali a tam chcípla. Kolik stála operace oka, to nevím tu financovala ta organizace, ale ta, co po ní chcípla, stála 7300,-. Za tu cenu se mohlo udělat spousta dobra pro davy bezprizorních zdravých koťat. Nedivím se, když někdo dá na operaci zvíře, ke kterému už má vztah, ale nepovažuji za dobré operovat nemocné toulavé kočky. Tam je etické je bezbolestně zbavit trápení.