No, já se od víry neodkláním. Někdy se v duchu ptám "za co?", ale to je spíš povzdech. Když se to vezme jako celek a kdyby toho nebylo tolik, jsme na tom líp než před rokem. MM zatím není zcela fit, ale věřím, že bude. Nechlastá, obnovili jsme svůj vzájemný vztah, děcka už na něj brblou jen tak normálně pubertálně. Dcera se zbavila stalkera. Potvrdilo se mi, že moje rodina mě podrží, jak jen může...
Jenom je toho nějak moc naráz.