Podle mě je život příliš dlouhej a složitej na to, aby člověk v nějaký fázi nešel rakovině tzv.naproti (stresem, životním stylem). Fakt si neumím představit, že žiju moudře a zodpovědně osmdesát let a tím se vyhnu rakovině.
Osobně se snažím žít prostě přirozeně. Žít co nejvíc v souladu s přírodou a lidmi, být hodná, jíst pestře, hýbat se přirozeně, co nejméně se užírat a nervovat - to se dá podle mě naučit v běhu života, přijímat co život dal a vzal, radovat se z maličkostí, nechtít nemožné... A taky si myslím, že zhoubné bujení se prostě někomu rozběhne bez ohledu na vinu či zásluhy.
Samozřejmě každý by měl o svém životě přemýšlet (má-li čím) a nechovat se jako hovado k sobě ani k ostatním.
A jinak je opět zajímavé jak jedna věc = Duškův výrok, vyvolá spoustu otázek a odpovědí, pravd a nepravd, kontextů a souvislostí, úvah a zkušeností. To je prospěšné pro všechny. Ráda si beru své mozkové vidle a přehazuju. Takže Jardo díky