Přidat odpověď
Cimbur, nikomu nevyčítám. Třeba si to jen uvědomit.
Jen mě to šokuje.
Přesto, že se člověk třeba naším snažil pomoci co to šlo, tak to mamka neustálá.
Přitom půlka věcí ji ubyla, když jsem tam dorazila, přesto asi ta pomoc co 14 dní tři dny a pro ni oraz bylo málo.Ale čím dál víc se shodujeme, že ji bylo už něco dýl. Jen se to včas nepoznalo.
Navíc ona i teď si dělá zbytečně moc starostí. Pořád vymýšlí co by se mohlo stát. Jako by bez stresu být neuměla.
měla jsem ji tu týden, to bylo pro mě náročný, protože ona neumí relaxovat, věčně se z něčeho stresuje i když se vůbec nic neděje. VYšilovala i z toho, že přijdu z práce a hodinu si čtu, místo, abych šla něco dělat. (takže jsem ji vysvětlila už asi po stopadesátý, že mám dyslexii a 10stránek si musím přečíst každý den, tak holt je to ten čas teď, že jinak ztrácím schopnost vnímat texty)
taťka by měl mít už dávno svatozář.
Ona to dělal vždycky, ale přikládala jsem to tomu, že chodí do práce, pak jsem vypadla z domu, přijela občas, to se nechá, ale den co den...ona by mě za pár týdnů přesvědčila o tom, že mi to čtení bude k ničemu, sauna už mi taky k ničemu nebude, na co plavat.....
Předchozí