Koucoura jsem jí bravala do nemocnice také. Když jsem za ní chodila na návštěvu. Ale s ním už neměla takový pevný vztah, jako s předchozí kočkou, se kterou byly na sebe hodně navázané. Kočka s ní spala, ráno ji budila, večer pravidelně v osm si pro ni doslova přišla ve stylu koukej už jít do postele, jdeme spát. V noci jí hlídala a když budila ze spaní, tak na ni vrněla. Pravidelně okolo druhé odpoledne už čekala za dveřmi, že se vrací ze školy. Jenže už byla hodně stará, umřela v 18 letech, dcerka tenkrát chodila myslim do šesté třídy. Byla s ní až do konce, do posledního dechu.