žženo, jo, můj muž je taky tragický a dramatický pesimista... má to po matce, tchýně je pekelně negativní, všechno je špatně, všichni jsou hovada, pamatuje si každou křivdičku i z první třídy...
u tchýně s tím nic nenadělám, na muže se snažím působit setrvalým, něžným tlakem
nejstarší dcera je vzhledem i povahou hodně po tchýni, takže tam se snažím působit už od malinka a mám dojem, že víceméně celkem úspěšně, není tedy žádný radovánek, ale aspoň není bručoun
no a je teda taky pravda, že příliš optimismu taky může škodit, když na mne ségra na dovolené hned po probuzení jásavě pozpěvovala své "dobrééé ráááno", přemýšlela jsem, jestli ji jen praštím nebo zaškrtím
(a uvědomila jsem si, jak musím občas lézt svému muži na nervy
)