"Psi : Co říkáte na tento trend? Znáte někoho takového?
Trochu mě děsí lidé, kteří si koupí psa a věnují mu lásku a péči jako skutečnému dítěti, fotí je a rozplývají se nad jejich roztomilostí.
Už ty psi na mě působí strašidelně.
Chápu, že u někoho to může být například terapie po ztrátě dítěte, ale to určitě nebude v tak masivním počtu. Co se to s těmi lidmi děje?"

To zase přijde ujetý mně. A to mám psy ráda, celoživotně. I je vlastním.
Ale reborn panenky na rozdíl od psů nikoho neobtěžují a neomezují. Nečůraji a nekakaji na silnici, neřvou celý dny a noci, nejsou nevychovaný a nezvládnutý, nelítaji sem a tam na flexině, neútočeji a nepodrážeji nohy, nečuchaji k nikomu, neslintaji na nikoho....Psa si lidi taky berou ledaskam

Zlatý reborn panenky. A že některý vypadaji divně ? No to některý psi (a lidi) taky.
Reborn panenky mi vůbec nevaději. Naopak. Obdivuju jejich realistické ksichtíky. Podle mě je to zručnost až umění. A pokud někomu něco nahrazují, nejsou v tom samy - nahrazujou i auta, jídlo, cigára a chlast, zvířata, sport apod.

Já byla v životě taky "zamilovaná" do divných věcí - panenek, plyšáků, sádrových a plastových zvířátek, indiánů... Toužila jsem po panence černošce - a měla jsem jí. To byla láska. A nejvíc ujetý bylo, když jsem se zamilovala a líbala se se starou keramickou hlavou ženy ze čtyřicátých let - dávala se do výlohy a na ní klobouky. Mám jí dodneška, ale už se nelíbáme.
Někteří chlapi zase maji doma realistické silikonové mladice. Lidi a život jsou různorodí, a když to nikomu neškodí a neubližuje tak ať.