Od dětství miluju koukat na hvězdy. Vydrželo mi to i do pozdějšího věku , kdy umím některé pojmenovat, spíš ty alfy , bety v souhvězdích. Když se dostanu na míň osvětlené místo, kde si můžu lehnout, a stane se , že se hvězdy po chvíli jakoby přiblíží a stanou se součástí okolí, jako třeba stromy . A někdy člověk najednou úplně pocítí tu obrovskou hloubku vesmíru, a zároveň cítí, jak ho země bezpečně drží, aby do té hloubky nespadl. Takové přímé pocítění gravitace. Je to super zážitek
škoda že nám nedávno na našem okraji města udělali chodník na silnici, je to sice bezpečnější chůze, ale kolem chodníku jsou i lampy a tak sice na dvoře není v noci tma, kde nevím, do koho narazím, ale připravilo mě to o část požitku z hvězd.