Jo, chápu
Já si vždycky vybavím to autíčko, automat, za deset korun nebo kolik, před obchoďákem. Ten starší- u toho to byla naprosto vyčerpávající záležitost, s modráním, skákáním, ječením, pliváním,křičením, nadšeným houpáním se, vyloženě euforií, která po skončení opět přešla v něco šílenýho , ty matky kolem mě chodily některé se soucitným pohledem, většina však s pohledem jasně vypovídajícím:"To jááááá bych mu ukázala, spratkovi... "
A pak ty další moje děti, upravené, klidné, slušně žádající prodavačku o drobné, roztomile se vznášející v tom nablblém autíčku, když autíčko skončilo,roztomile a slušně mávající:" Pápá, autíčko!!"
A ty matky nasraně, jak to, že to někdo takhle umí, zvládá, hezky vychovaný to má, v bílých, nezašpiněných oblečcích, tiše se pohybující...
A já si pobaveně tiše říkala:" Oh, kdybyste je tušily..."