vyprávěla mi jedna kolegyně, jak se jí rozpadlo manželství, že se na rozvádějícího se manžela ani nemohla dlouho zlobit, jen žasla, co se s ním děje - hlavu naprosto v oblacích, nedokázal nikoho déle vnímat, myšlenky se mu rozutíkávaly, neustále zasněný, úplně vymytý mozek, i v práci velmi málo použitelný - vidělo to celé jeho okolí - prostě se zamiloval, a to tak, že se vážně zcvoknul Nestaral se o své záliby, o sport, o přátele - fakt jen tu jednu myšlenku na milenku.

Žasla jsem, jak to paní líčila, už jí to přebolelo, prý viděla, že tohle nejde vyhrát ani nijak uhrát, tomu prostě musí jenom ustoupit Byl jako po lobotomii...