Kaipo, jo, je to asi prostě takové nastavení...ale není to vyloženě o tom, že bych byla vždycky za všech okolností spokojená s tím, co mám, nebo co se mi děje. Je to spíš tak, že pokud mi něco vadí a můžu s tím něco udělat, tak to udělám...pokud s tím sama nic udělat nemůžu, tak to prostě přijmu a snažím se na tom najít něco pozitivního...Mám to prostě tak, že všechno, co se mi děje, tak má nějaký smysl, i když ho v tu chvíli zrovna nevidím...a taky že i to špatné jednou skončí a přijde zas lepší doba...