Úzkosti jsou prevíti. Přicházejí a odcházejí si, kdy se jim zachce. Chce to naučit se s nimi pracovat, přijmout je, příp.si pomoci dobře nastavenou medikací. Myslím, že není úplně dobré se vyhýbat situacím, kdy ty úzkosti či paniky přicházejí. Spíš po kouskách trénovat, jít jim tak trošku naproti, říct si "tak pojď ty mrcho". Mít nějakou podporu, klidně s tím seznámit i některé lidi (bezpečné), aby mohli trošku pomoct.
Dcera to prostě musí nějak přeprat. Ano je to zdlouhavý a únavný boj, ale ať to nevzdává a snaží se posilnit a zocelit, postavit se tomu čelem, nenechat se přeprat a stáhnout do bažiny nicoty.