"z mého pohledu se chválím za to, že žiju, Čumča mi to otře o čumák, že to hraju do autu, že je to odfláknuté. Přitom houby ví, kolik mě to stojí úsilí. Chválit se za to, co mi jde dobře ale relativně snadno není účel, že? - jak psala, že jistě najdu jiná "pozitiva" - jasně, jsem dobrá v mnoha věcech - a co, když jsem se narodila nadaná?"

babi, to nebylo otření o čumák, vždyť jsem tam dala smajlíka Já tvoje reálie nevím...cca vím věk, že nějaké děti (syn?) a vnučka, že běháš - to je ale asi všechno

myslela jsem tím, že pokud jde jako jediné pozitivum dneška najít "žiju", přijde mi, že to žádné ohlédnutí za dnešním dnem vlastně není

podobně mi odsekává můj muž, den shrne tak, že mu dá nálepku "zatím mě netrefil šlak"
pamatuje si ze dneška, že se v práci hrozně naštval a tiše zuřil - teprve když se bavíme dál, zjistím, že se taky něco povedlo dotáhnout do konce, že v nějakém projektu pomohla šťastná náhoda, že mu kolega poslal úžasnej vtip, kterej ho rozesmál, a že zákaznická návštěva dopadla podepsaným kontraktem a byla v přátelském duchu...

podobně laděný je můj syn - přijde a je podmračenej, teprve za chvíli to začne polevovat a ukáže se, že to vůbec nebyl den pod psa

oba mají svou pozornost selektivně zaměřenou na to, co se ten den nepovedlo (přitom to kolikrát vůbec nebyla jejich vina a ani to nemohli ovlivnit)