já jsem zastánce toho, že na wc se musí pouštět, přesto jsem včera nepustila

osmá třída, otravovali, zkoušeli hranice, ještě se moc neznáme, zatím se mi tam učí opravdu blbě, co jinde funguje, tam ne, ale nejen mně, nikomu

a když deset minut před zvoněním odejde jeden a začnou další tři, že oni nutné potřebují taky, když vteřinu před tím ještě otravovali, otočení dozadu, neochotní cokoliv dělat, tak jsem jim řekla, že to určitě zvládnout a teď nikam nepůjdou

zazvonilo a všichni tři se zvedli a odešli se válet na zem vzadu ve třídě, šla jsem za nimi, říct jim, že právě proto jsem je nepustila, bylo mi jasný, že nepotřebují na wc

jsou třídy, kde učitel krotí a tam se funguje jinak, jsou děti, kterým dovolím kapuci, bez komentáře, protože vím, že ji potřebují, a pak jsou ty, kterým to nedovolím, protože vím, že pod ní mají ty sluchátka
stejně tak vím, který dítě opravdu potřebuje na wc a který tam jde jen proto, aby odešlo, z nich některý to potřebují, ty pustím, některý ne, jako ty včerejší,

jsou situace, kdy zakážu pití, protože měkká petka dokáže přerušit hodinu, když je jich víc, je to úplně o ničem, někteří si místo pití hrají, jednou jsem zakázala pití klukovi, který tou petkou házel na lavici, dělal si s ní salta, maminka kvůli tomu přišla do školy, cestou ode mě vynadala potomkovi, kupodivu si nechala vysvětlit můj důvoda

a tak je to se vším, idiot v roli učitele i rodiče je neštěstí, ale většina učitelů reaguje na momentální potřeby konkrétních dětí a jsem přesvědčená o tom, že je nesmysl říct obecně, že vždycky něco dělám, nebo nedělám, protože pokud ano, pak to není reakce na konkrétní dítě

samozřejmě se učitel snaží udělat hodiny takovou, aby děti netrpěly, na druhou stranu jsou třídy, jde trpí učitel, a může být sebelepší, většinou je to špatný kolektiv, často díky špatné práci kolegy na prvním stupni nebo v minulém roce, a chvíli trvá, než se to srovná

takže přestože na všech poradách a kdykoliv při rozhovorech tvrdím, že kapuce ano, wc ano, tak v konkrétních případech kapuce ne, wc ne

je to stejný jako u vlastních dětí, brzo víte, že mají svůj den a nemá smysl se snažit o výchovu nebo učení, i takový dny se stávají