Jsem učitelský začátečník na učilišti pro děti s SVP a jiné oblečení, než jsou tepláky nebo teplakove kraťasy, jsem zatím asi neviděla
Pití a záchody nezakazuji, je to vše v naprosto únosné míře.
Sešity obalené nemají, ale to nemá ani můj syn. Obalila jsem pouze učebnice v majetku školy, vše ostatní je synovo.
S akcemi je problém, opravdu na to rodiny nemají. Ale tím, že mám zkušenost z oddělení hmotné nouze, rodiče tam směřuji, i kvůli obědum zdarma atd.
Můj názor je, že pokud to škola nastaví jako školní akci, mela by na to zajistit prostředky pro nizkoprijmove rodiny. Ať mohou jet všichni. Sice lze využít také dávku mimořádné okamžité pomoci pro děti, kterým hrozí sociální vyloučení, ale ne každý to zvládne vyřídit nebo se o tom aspoň pokusí.
Přijde mi, že někteří učitelé baziruji na hroznych blbostech, prostě ze zvyku.
A k té komunikaci. Byť je syn jednickar, občas jsem se při komunikaci se školou cítila jako na koberečku. Ne jako rovnocenny partner. Na to se snažím hodně myslet, když s rodiči mluvím.