Všem v životě jsem vždycky pomáhal za cenu vlastní újmy. Myslíš, že mne bavilo x let chodit uklízet a organizovat být psychicky nemocné mamce,která nenáviděla mojí ženu v době kdy jsem na víkend přiletěl z práce do Prahy. Jenže by jinak umřela ve sr..ách. Doslova. Pečovatelská služba odmítala pomoct.

Myslíš, že byla zábava doučovat syna na přijímačky na 8lG. Probírat s ním všechno doma znovu, protože těžké ADHD.

Myslíš, že je jednoduché ho poslouchat, jak má v práci problémy, protože byrokrati a politici si hází klacky pod nohy atd.?

Myslíš, že bylo jednoduché s dcerou jezdit 4x do roka na chirurgii a zároveň ji kvůli poruše imunity občas zachraňovat život.

Pomáhat jim, aby i při těch poruchách mohli vystudovat (když na to jinak měli?)

A ano, můj život a zdraví to odnesly, prodal jsem je za pomoc i za plat, z něhož jsme mohli koupit z nuly byt.

A tohle všechno je hotový a pomalu by mi nevadilo se uklidit do rakve. Svůj úkol jsem splnil.

Ale třeba tu bude ještě něco zajímavého...