pomáhá trénovat, čím víc situací, tím líp. Postupně se naučíš. Takže se tomu nevyhýbej, ale zkus na sobě pracovat.
Mně třeba pomohl kurz krizové intervence, protože ono to je svým způsobem taková chvilková osobní krize, takže funguje to stejný, co můžu udělat pro ostatní, to stejný můžu udělat i pro sebe

Když se stane cokoliv, je dobrý se zastavit a přinutit i toho naproti, aby zastavil.

Takže si to shrneme...
Vidím (slyším), že...

Popsat situaci, uvědomit si, co se vlastně stalo a mezi tím už má mozek čas pracovat

Tato situace není dobrá, navrhuju vyřešit to takto...
Není mi příjemné, když..., navrhuju...
Pepovi není příjemné když,... navrhuju....
popřípadě místo navrhuju dám "co navrhuješ ty?"

A během takového rozhovoru mozek rychle řeší, jaký jsou možnosti, čeho se můžu opřít, mohl by to být školní řád, nebo tvoje předchozí zkušenost, může to být cokoliv, co ti pomůže, i kdyby "jen" uvědomění si, že jsi v právu nebo máš pravdu

doporučuju ještě taky úplně obyčejnou věc, a to je dýchat, dvakrát třikrát se vědomě zhluboka nadechnout a vydechnout, ideálně tak, aby výdech byl delší než nádech, tím se uklidníš. Aby se zklidnily ruce, klidně se něčeho chytni, třeba židle. Uvědom si, že stojíš nohama na zemi, pokud to s tebou mává fakt hodně, tak si sedni a uvědom si i to, že se dotýkáš zadkem židle a zádama taky

kdyby ti do toho ten druhý chtěl mluvit, tak řekni "teď mluvím já" nebo třeba "nechejte mě prosím domluvit"

nejde to vždycky, občas je to srážka s nevychovaným debilem v jakékoliv pozici, někdy je dobrý zvýšit hlas, někdy odejít s tím, že je potřeba, abyste oba vychladli a někdy je dobrý odmítnout pokračovat beze svědků nebo pomoci, není to ostuda, je to pro vlastní bezpečí

až celá ta situace skončí, nevyčítej si, žes neudělala všechno ideálně, ale zkus najít něco, co bylo dobře, co se ti v té situaci povedlo, třeba žes nekřičela, žes neutekla, žes to ustála, a potom zkus přemýšlet o tom, co se dalo udělat líp