V práci jsem to zvládala "dobře". Měla jsem takové to nastavení v hlavě, že jsem profesionál. Mluvila jsem klidně, s pochopením, vysvětlovala, kde to bylo nutné. Když po mně chtěli něco nemožného, tak jsem opakovala, že to nejde. Že chápu, že je to nepříjemné. Když to šlo, navrhla jsem jiné řešení.
Dodatečně jsem se klepala vzadu.
Stejný člověk, co dělal scénu u nás, jednou řval i na pokladní v obchodě. Tu jsem pak uklidňovala, že problém není na její straně.
To klidné jednání mělo za následek, že příště šli rovnou ke mně. Naštěstí takových lidí nebylo moc.