Taky jsem se nemela a nemam kam vracet, rodiče se rozvedli když jsem byla malá a teď už nežijí, byt už naši rodině nepatří už mnoho let. Sedmi, musí to byt hezky

Téma depresi u mladých se tu teď často opakuje. Já nejsem odborník, ale mám od dětství blízké zkušenosti s psych nemocnymi. Více členů rodiny bylo vážně psych nemocných ( psychoticke poruchy) a mám velkou oboustrannou dědičnou zátěž. Od dětství jsem si sama podvědomě nastavila určitou psychohygienu. To zahrnovalo : neponocovat, nepít alkohol přes míru, nezkoušet drogy, každý den rozjímat a přemýšlet o sobě, svých pocitech a hledat chvíle, v kterých mi bylo dobře, hodně sportovat a být v přírodě. Nějaký režim, hranice. Jsem přesvědčena, ze mně to hodně pomohlo, možná zachránilo .. sklony k depkam jsem měla, alo proti těm rodinných chorobám jsou depky slabší odvar. Deprese se léčí lépe než bipolární porucha nebo schizofrenie.. .

Osobně jsem přesvědčena, ze širokospektrá výchova bez hranic a bez “musů” vede u dětí k nejistotě. A nejistota pak v pubertě dělá tyhle stavy.. vše je relativní, chybí pevné body, a mnoho článků o tom mluví. Není to jen tom, samozřejmě. Plus technologie, stavy rodin, stav ve světě atd atd.