Majáková,
myslím, že jsou ty děti zvyklé na "instant gratification" - že jsou za všechno odměňované a chválené. Pak je první neúspěch totálně skolí, protože neví, jak s tím zacházet. Podle mě potřebují návod - v případě učitele bych viděla něco jako "Pepíčku, tenhle test se ti nepovedl, ale když se to do příštího pátku doučíš, můžeš si známku opravit".
Konstatovat, že tohle teda fakt není na pochvalu a nabídnout řešení.
Ty děti jsou úzkostné i proto, že samy vnitřně vědí, že reálný svět takhle nefunguje, že ty pochvaly nejsou zasloužené - a že je dospělí chválí proto, aby se "nestalo něco hrozného" - a tím pádem se o to více bojí selhání - protože nemají představu, jaké důsledky s sebou nese selhání - a jak ta selhání řešit.
Plus je tam ten tlak - že "nesmí selhat" - tím, že je okolí pořád chválí, tak zároveň implikuje, že selhání je nepřípustné.