Učitelky sešity vybírají a kontrolují, protože když to neudělají, nabíhají na ně rodiče, co že to ty děti učí, že má v sešitě hlouposti.

Ony totiž všechny děti nezvládají ani si to opsat správně z tabule, natož samostatně zapsat.

Takže stojí za to alespoň občas sešit prohlédnout a ty hlouposti uvést na pravou míru. I kvůli tomu dítku.

A třeba já teď v novém působišti to mám i befelem, vedení to chce, abychom aspoň jednou za nějaký časový úsek sešity zkontrolovali. Správnost, doplněné zápisy atd. Kvůli rodičům, a to zejména v předmětech, kde nepoužíváme učebnice.

Takže chápu, že u vás ve škole je to jinak, děti se tam vedou od útlého dětství k samostatnosti a zodpovědnosti, ten přístup, že sešit je dítěte a je to na něm, je mi blízký, ale v jiných školách to funguje většinou jinak.

A třeba já v matematice opravdu potřebuji vidět nejen v písemkách, jak na tom dítko je. Proto zadávám samostatnou práci, kdy jen neopisují z tabule, ale pak to také musím zkontrolovat a opravit. A je fuk, jestli v pracovním sešitě nebo běžném sešitě. Je to součást toho procesu.
Promítnout výsledky a nechat žáky si opravit samostatně se mi neosvědčilo, hlavně pak těžko mohu reagovat na jejich chyby, dovysvětlit, co je potřeba.
Sešity (spíš ty pracovní) vybírám tak, aby jim nechyběly při přípravě na testy, takže většinou v den, kdy ten test píšou, a protože je neučím každý den, nechávám jim je opravené ve třídě, aby si je mohli druhý den vzít.
V hodinách, kdy nepíšou test, je na sešit často odkazuju, aby si v něm odpověď našli, protože opravdu nejsou zvyklí, že jsou tam ty poznámky pro ně.

Jo a vše sice vybírám a kontroluju, opravuju, ale neznámkuju.

Ale co se týče obalů i toho, že je to jejich věc, do čeho si píšou, v tom souzním s tebou. Na prvním stupni ten výběr úplně na nich nenechávám, zejména u těch mrňousů je sešit spíše pro mě, protože nemusím třídit hromady papírů, ale mám pohromadě to, co pohromadě mít chci, abych viděla vývoj, tam si na nějaké učení ze sešitu fakt nehraju, prostě tam píšou to, co je potřeba psát, ale slouží jim to právě jen pro ten okamžik. Něco jako zápisky provozujeme leda v prvouce, a i tam jsem volila raději lapbooky a pracovní listy nebo pracovní sešity (měli jsme ty mezipředmětové, tak jsem je využívala).
Na druhém stupni jim doporučuju konkrétní sešity s odůvodněním, proč zrovna ten nebo onen, ale když má někdo jiný, je mi to jedno.
Igelitové obaly mě štvou, protože většina si nepořídí ten pevný, takže to slézá ze sešitu při otevření, ty sešity pak po sobě hrozně kloužou, a navíc při 30 sešitech to významně naroste jak na objemu, tak na hmotnosti.
A obalování pracovních sešitů s pevnými otíratelnými deskami mi přijde na hlavu úplně.