Susu:
::Ropucho, te´d už by orpavdu nesouhlasili. Tenkrát možná...

Ani tehdy, všechny Arabské země, čerstvě opustivší status kolonií jasně prohlásili v OSN, že Izrael nepřijmou ať OSN rozhodne jakkoliv a zničí ho válkou (v rozporu s Chartou OSN). A to udělali.

::Jinak, Arabové nepřišli 2000 let po Židech, ani tam taky byli celou dobu, i poté, co Židé území opustili.

Židé území neopustili, vždy se tam udržela malá minorita. V Galileji na severu.
V době konce židovského království (tj. za Římanů a do druhého století, žili v sousedních zemích). Sám ap. Pavel odešel hledat klid z Damašku, kde se obrátil, do Arábie, kde nějakýčas žil.

Ve vlastním Izraeli té době (čili Judsku, Samaří a Galilei), žili v té době Farizejští Izraelci (předchůdci dnešního konzervativního Judaismu) soustředění od návratu z Babylonského zajetí kolem synagog, kněžská skupina kolem židovského Chrámu v Jeruzalémě (Saducejové - Sádokovci), radikálkové (Eséni - viz Jan Křtitel), pořečtělí Židé, řekové z doby Seleukovské okupce, a další pořečtělé kmeny. V Samaří žil zvláštní kmen Samařanů (a žije dodnes), kteří nejsou původem Židé, ale přijali Tóru (5 knih mojžíšových, základ židovské Bible - Starého zákona) v době Babylonské-Perské okupace. Vlastní Arabové tehdy byli kočující nájezdníci s několika městy. V Izraeli mohli být jako minorita, o níž se historie nezmiňuje a určitě jako obchodníci a pouštní lupiči.

Možná bylo arabské původně království v Sábě (Jemen-Etiopie), které tisíc let předtím navázalo vztahy se Šalomounovskou říší a přijalo tehdejší judaismus. A zachovalo ho do doby Ŕímanů, kdy se přijali částečně křesťanství.