Kluky, holky a Stodůlky jsme taky četli společně ve škole, tuším, já si pak půjčovala ještě druhý díl, ten mě bavil víc.

Štěstí přijde zítra jsem četla také, ale to mě nebavilo, už to bylo hodně budovatelské.

Ale třeba nikdy mě nebavila Lindgrenová, o které spousta lidí básní, její styl psaní mi nějak nevyhovoval.

Nebo moji sourozenci mi furt vnucovali Ransomeho a já ne a ne se začíst. A opět, až v dospělosti mi došlo proč. Ségra mi to vnucovala od její nejoblíbenější a mně tam chyběly souvislosti. Pak jsem zjistila, že ty knížky na sebe navazují. Takže kdyby mi je dávala v jiném pořadí, nejspíš bych je hltala.