Žženo, jak píšeš - "duševně v nepohodě je možná 40% deváťáků, kteří jsou v přijímačkovém období, letos navíc v nejistotě, co jak bude (díky, vládo!), silný ročník, ze všech stran do nich rodiče a škola a média a okolí hučí, že dostat se někam bude VELKÝ PROBLÉM a jsou povětšinou uvádění do rozpoložení typu "když se teď nedostanu na správnou školu, zkazím si život"."

Přesně tohle mi přijde šílenost, takový přístup a přesně proto už od loňska, kdy si syn začal hlídat víc známky kvůli přijímačkám (možná zbytečně, možná ne...), si doma stojíme za tím a pořád mu říkáme, že ano, je silný ročník, bude to náročnější se někam dostat, ale i kdyby mu teď hned nevyšla škola, kterou chce, tak se svět nezboří a neznamená to, že si zničí život a nebude moct dělat to, co ho baví a co chce. Pořád mu připomínáme, že jsou různé cesty, některé jsou třeba trochu delší, ale není prostě jen ta jedna. Nicméně, že je dobré jít tomu trochu naproti a něco pro to dělat. Takže třeba sám chtěl chodit na přípravu k přijímačkám, která u nich ve škole teď jede už druhý týden, hodina matiky, hodina češtiny a navíc bude ještě chodit od listopadu každý týden (o víkendu) na přijímačky nanečisto. Víc pro to udělat asi nemůže a věříme, že to klapne, ale zároveň ví, že jisté není nic, ale že vždycky se prostě najde nějaké řešení.