Tohle je hrozně složitý, já to třeba u někoho oddělit umím a u někoho ne. Třeba slavnou psychložku Alici Millerovou, která se zasazovala o důstojnost a práva dětí, jsem přestala číst poté, co jsem se dozvěděla, že vlastního syna těsně po jeho narození odložila ke známým, aby mohla v klidu psát. Pak šel do děcáku, domů si ho vzala, až když mu bylo osm, a v sedmnácti radši utekl do internátu. To je případ, kdy se pro mě vzhledem k osobní historii stává nevěrohodným celé dílo.