Když jsem měla svou první 1. třídu (před 10 lety), z 25 dětí bylo 13 narozených od června do srpna, většinou kluci. Odklad z nich měl jeden. Druhý odkladový byl jarní s VD, oba odklady měly opodstatnění. Ze zbylých dětí by to některým neuškodilo, kdyby ho měly, ale u jednoho bylo určitě na škodu, že ho neměl. Mohl být školně úspěšnější. Na začátku druhé třídy byl skvěle nastartovaný, ale ten rok už nedohnal. A opakování první třìdy by mu zase napomohlo psychicky, bral by to velmi úkorně. Tam si rodiče postavili hlavu s tím, že tatínek měl taky čtyřky, tak co.

V té další třídě jsem měla s odkladem jen jednu holčinu, tam to bylo takové hraniční, měla jsem ji u zápisu a maminka se prý rozhodla dát odklad, abych ji pak měla v první třídě já. U holčiny šlo ale spíš o povahu než nezralost. Odklad jí ale nijak neublížil.

U svých dětí mám tu zkušenost, že získat odklad by nebyl problém, stačilo si říct, ale předčasný nástup, to bylo zamítnuto, aniž by dítě vyšetřili, protože s tím prostě nesouhlasí a basta. Takže šlo spíš o nalezení poradenského zařízení, kde ji vyšetří a doporučí až podle výsledku. U nejmladší jsem pak u zápisu vytáhla doporučení až po tom, co učitelka zhodnotila, že je vše OK. Byla trochu překvapená, že jsme tam o rok dříve.

Jo a v minulém působišti se to taky neviďělo rádo. Jedné holčině to učitelka dávala pět let sežrat, že si rodiče dovolili dát ji dřív. Odklaďáci nikomu nevadí, zejména ti, co vlastně žadný problém nemají, s většinou je méně práce a co s nimi bude v 16 nikoho nezajímá.