U babiček a dědečků bylo neustále maso a masové vývary. Skromná jídla jím naopak já. Vystačím si často s bezmasými jídly. Maso jím, ale mít ho denně nepotřebuju. Ne, že by to byla nějaká zásluha teda. U prarodičů to bylo nejspíš tím, že jako malé děti zažili druhou světovou a pak nouzi v 50. letech a maso ani neochutnali, tak si ho pak užívají po zbytek života. Mě ho naopak nutili od malička, tak jsem si užila a nemám po něm neustálou touhu.