Jak to čtu, jsem krutá matka.
Neuspávám a děti spí ve své postýlce.
Někdy je to až na škodu, třeba když jsou nemocné, mají teplotu a radši bych je měla u sebe v posteli, kolikrát i pošlu manžela do pracovny, aby bylo v posteli více placu. ALe děti se pomazlí a pak vyžadují svojí postýlku.

Puberťák i dvouletka přestali v poledne spát v roce, což sice bylo/je umorné. Ale zase chodí spát vrzy večer, nejdřív mi zalehali v půl páté odpoledne a spali do rána, dvouletka teĎ chodí spát v půl sedmé. COž teda není žádná výhra, malé děti chodí kolem sedmé spát běžně, ale zase už se spánku vyžaduje, někdy odpadne natolik, že nestačí vypít lahvičku.

Taky nemám ráda hračky po celém domě, hračky mají roztahané v pracovně, do obýváku nebo kuchyně tahají jen pár hraček a uklízí si je.
Starší už mají hračky jenom v pokoji.

Na druhou stranu nesnáším řev, fyzicky mě bolí, zavrtává se hluboko do hlavy, nikdy je nenechávám brečet, mám ty nejrozmazlenější děti, vědí, že stačí jen začít natahovat a ustoupím.