Tak z mých 4 dětí 2 šly učitelství studovat (z toho jedno má i pracovní zkušenost ze ZŠ, MŠ a dětské skupiny), jedno to zvažovalo jako možnost a jedno má rádo děti, ale nechuť ke školství ho dostihla ještě jako studenta, takže tato možnost nakonec odpadla.

Ale nakonec do školství nepůjde nikdo a i já jsem jednou nohou pryč.

U mě to tedy není o penězích, já měla příjem dost nadstandardní (ale taky to, co jsem dělala jen já, teď dělá několik lidí), ale je fakt, že u dcer to roli hrálo. Jedna odešla z VŠ po regulérně ukončeném roce studia s tím, že se jí to studium prostě nevyplatí (a znechucená přístupem na PedF), protože jako prodavačka s nástupním platem má těch peněz skutečně víc. A že si třeba někdy VŠ dodělá, ale rozhodně ne učitelství. Přitom ji pedagogika a psychologie hodně baví, teď si sama pro sebe nechala nakoupit hromadu literatury, fakt ji to zajímá.
Druhá sice ještě dálkově obor studuje, ale už dělá mimo, jen tři dny v týdnu, což se jí se studiem skvěle kombinuje, a přitom za stejné peníze jako měla v MŠ a na ZŠ. Navíc si nemůže vynachválit fungování a lidský přístup v té firmě, a to tam jsou vysokoškoláci jen na nejvyšších postech, jinak často nekvalifikovaní dělníci. Ale se všemi se tam prý jedná skvěle, lidsky, což po jejích zkušenostech ze školství je jak balzám na duši.

Já jsem na školství dost zanevřela, sice tam stále ještě "přicmrndávám" za minimálku, ale už vůbec nemám problém s představou, že ho opustím úplně.