Kaliope, jo, kolena děravá od koberce, to byl po nástupu do školy mnohem častější jev, než ve školce. Na tom prvním stupni celkem dost často něco v hodinách dělali na koberci, nebo měli různě lavice roztahané po třídě a udělané skupinky. Většinu prvního stupně měli ve třídě asistentku. Na druhém stupni už je výuka víc frontální, ale pořád si to různě zpestřují různými vycházkami a akcemi k tématu apod. Naposledy, když v dějepise narazili na kubismus, tak si udělali dopolední procházku po Praze, objevovali různé kubistické stavby a prvky a zakončili to v kubistické kavárně kubistickým věnečkem - prý byl moc dobrý a fakt byl hranatý. Pořád synovi s manželem říkáme, že mu tu školu v dobrém závidíme, že bychom chtěli mít v dětství taky takovou... Ale asi se to nedá moc srovnávat, přece jen je to trochu specifické prostředí, počet dětí i přístup.