tripartity jsou fajn, nám se osvědčují, dokonce i na druhým stupni

kdo nechce, nepřijde, žádný rozdíl oproti běžným třídním schůzkám

já teď nemám třídnictví, ale i tak za mnou chodí rodič s děckem, někdo dobrovolně sám od sebe, jiný si domluvím s třídním, aby mi je poslal

a je dobrý, když dítko může říct, co si myslí a je u toho rodič i učitel

třeba teď mi kluk tvrdil, že něčemu vůbec nerozumí, dostal z písemky krásnou 5, maminka vypadala trochu nabroušeně, že jsem jim to nevysvětlila a pak se ukázalo, že kluk neumí v 8. třídě násobilku, princip řešení rovnic ovládá

kluk se stáhl, maminka se uklidnila a druhý den byl kluk v hodině jak vyměněný a pracoval

tam totiž nejde jenom o to, že se setká učitel a rodič, tam je důležitý ten žák

jindy se zase může pochválit, ukázat, co dělal, domluvit se, co by mu vyhovovalo a někdy to začne on, jindy maminka a nebo učitel

Pro učitele je to náročný, zvlášť když má třídu s 25-30 dětmi, každý na 15 minut, mezi jednotlivými schůzkami je rád, když stihne wc a na konci týdne jsou všichni vyřízení, ale rodiče si to pochvalují, děcka už se nebrání a nám to dává smysl