Pro zajímavost, španělská chřipka, která proběhla velmi smrtelně 1917-1919 se prý ještě projevovala tu a tam drsně do poloviny 20. let.

Dneska je to normální virus, na který jsme se adaptovali a on na nás.

Podobně, nabídl jsem se v půlce epidemie k výzkumu, a našli mi protikátky na koronavirus, o kterém se vědci domnívají, že byl za smrtelnou epidemií před spanělskou chřipkou, někdy koncem 19. stol.

Takže, halt mnohá ta epidemie si nejprve vybere daň a pak je to rýmička.

A v době španělské chřipky byla společnost v USA o cca 20 let před Evropou, a co dělali:
- zavírali bary, salóny a šantány, divadla, muzea, galerie
- běžela domácí škola (akorát se co se děti mají naučit věšelo na dveře škol)
- byly povinné roušky. Kdo jí neměl, platil pokutu 5-10 tehdejších USD, což bylo hrozně moc, jinak šel do basy. A někdo utíkal policajtovi, tak ho zastřelili.
- přerušovala se doprava ve městaech (tramwaye)
- zakazovala se shromáždění. Ale halt zakázat oslavy vítězství v první světové válce moc nešlo, navíc se vraceli vojáci. Takže velký průšvih
- experimentovali s očkováním. Mysleli si, že jde o bakterii, o virech neměli šajn. Zkoušeli deaktivovanou vakcínu, ale to jim pochopitelně nefungovalo
- nařizovali karantény
- vtipné bylo, že zavřít vývařovny ve městech ale nemohli, to by jim vymřelo hlady úřednictvo, řada bytů neměla kuchyň a běžně se jedlo v rychlých občerstveních, kde ale byly stoly typicky pro dva. Ale uměli rozlišit bary od vývařoven. Bary už stejně měly na mále, začínala prohibice lokálně v mnoha státech, než ji zavedli ústavním dodatkem. Potíže trochu byly v "našich" německých kulturních oblastech, kde hospody vařily, a zároveň sloužily jako pivnice.