Nenávidím adventní kmitání, takže jsem nikdy v životě v adventu nekmitala. Jo, někdy v práci je toho víc, protože krátký měsíc, konec roku...ale doma - NIKDY. Nenávidím i kmitání jiných lidí v adventu. Takže dárky jsem měla vždycky nakoupené během podzimu. Teď už ani dárky nekupuju, jen pár drobností pro vnučku, já si koupila knihu, muž si taky koupil knihu. Do města a obchodů teď téměř ani nepáchnu, nesnáším tu divnou nervozitu ve vzduchu. Zlatě v přírodě, tam nikdo nervózně nevypadá.
Cukroví budu péct až 16.12. Těsta si udělám 15.12. A po upečení každý den něco, jeden den mazat marmeládou, druhý den nepečené, další den mazat krémem, další den nazdobit = hotovo, zábava, pohoda. A pak už jen každé ráno talířek cukroví do postele. A odpoledne ke kávě.
Nenávidím otázky "už pečeš? už máš napečeno ? kolik máš druhů ?" a ty triumfální výrazy, že ony už jo a více To už zažívám, stejně jako každý rok.
V neděli na mně kupodivu přišla vánoční nálada, těším se na tři pohádky, na cukroví, na kapra a krůtu se salátem, na rybí polévku. A na to, že celý Advent i celé vánoční svátky budu rozjímat.
Vánoce teda už neprožívám jako dřív, je to pro mě čas rekapitulování, odpočinku, usebrání a rozjímání. Zakončení roku.