Jo, někdy se cítím smutně, osaměle, nepotřebně, zbytečně, nedoceněně, nemilovaně. Někdy zahlceně, nemožně, že nezvládám, neumím, nedokážu. Někdy, že nic nemá cenu, smysl, význam.
Někdy úzkostně, bojím se, všechno se sype, nic není jak by mělo být. Někdy se nic nedaří, lidi jsou hnusný, bezohledný, zlí... Někdy mám strach co bude, že dobře už bylo, že se všechno pokazí...
No ale zatím to vždycky přešlo, takže když to přijde vím, že to zase odejde. Někdy se člověk propadá do bažiny beznaděje, ale měl by vědět, co mu pomáhá se z té bažiny vyhrabat. Pomoci si nebo požádat o pomoc. I na psychické kondici by měl pracovat a zároveň by měl umět pracovat se svou psychickou kondicí.
A vís Zufi jak ti to všechno dopadne ? Dcera si užije pobyt a bude spokojená, vnoučata se za týden z angíny vylížou, besídka dopadne krásně a když to děti zkoněji, bude to roztomilé... Přeju ať se zdravotní problémy vyřeší, možná by chtělo ubrat a pečovat o sebe, o svůj klid, pohodu a celkový wellfare.
A všem přeju, ať smutky odvanou