"Nyní bych potřebovala, aby se zastavili a měsíc jen opakovali."

Podle mě strašně fofrují. Být na začátku prosince u devítky? Proč? Samozřejmě, že mnoha dětem je to málo, protože tu představu o čísle mají, ale tam stačí zadávat náročnější úkoly pro samostatnou práci, zatímco dětem, kde se ta představa teprve buduje, je potřeba se věnovat a nic neuspěchat. Já jsem touhle dobou měla s prvňáky počítání do 6 a nikomu nic neuteklo.

Rozlišování znamének lze natrénovat i hlasitým předčítáním příkladu. To dítko přiměje zaměřit pozornost, k uvědomění si, co m vlastně dělat. A pak to, co už tu padlo, propojovat slovo, znak a počet. Pokud se vynechává ten počet (a myslím, že jak ve škole fofrují, tak zrovna toto vynechávají), děti si spojují jen slovo a znak a veškeré "počítání" je naučené jako básnička. Ono to do těch 10 jde, někdy i do 20, pokud má dítko dobrou paměť, ale výš pak bývá problém a přechod na trojciferná čísla bývá pro spoustu dětí konec.

U nás ve škole se používaly kartičky s čísly a s tečkami, já ukazovala tečky, děti zvedaly číslo a naopak. Pak třeba příklad zapsaný čísly zapsaly pomocí kartiček s tečkami, spočítaly, vyjádřily počtem teček a k tomu přidaly i správné číslo.
Bohužel moje zkušenost je, že spousta prvostupňových učitelek toto vůbec nedělá, považuje to za zbytečné, protože samy nechápou podstatu a veškeré manipulace s čísly mají naučené bez pochopení obsahu . Všechno se jede pamětně a chytré děti se slabší pozorností a pamětí se ztrácejí, budují si odpor k matematice a zkreslují si vlastní sebeobraz.
Ten sprint pak obhajují tím, že potřebují čas na zvládnutí počítání s přechodem přes desítku, což je standardně učivo až druhé třídy, ale řada škol ho má nacpané už v první, což by samo o sobě nevadilo. Ale tyhle úči často nechápou, že když nedopřejí dost času na vybudování základů, tak sebevíc času těm dětem pak přechod přes desítku neusnadní.

Jinak ještě mě napadá pro naučení chápání matematického jazyka napsat na kartičky pár (3 - 5) příkladů a k nim krátké příběhy (slovní úlohy). Ze začátku je dítku čte dospělý a dítko hledá matematický zápis té situace, později může číst dítko samo, zejména pokud mu jde čtení dobře. A naopak k příkladům vymýšlet příběhy ze života. A k samotnému výpočtu pak kdyžtak použít to znázornění (víčka, bonbóny, počítadlo), já pak děti učila kreslit si puntíky nebo čárky (což ale u slabé grafomotoriky nemusí být ideální). Jde prostě o to, aby dítě za těmi znaky začalo "něco" vidět.