Moje osobní zkušenost. Sice už je to pár let zpátky. Když jsem začala trpět ůzkostí, stísněností, strachem, nevěděla jsem co se to děje, a proč. U nás bylo vše v pořádku, žádné problémy, tak mi to nedávalo smysl. Zkrátím to. Ůzkosti se prohlubovaly, strach byl silnější.Pořád jsem čekala že to přejde. Až jednoho dne, po půl roce tohoto stavu jsem doma zkolabovala, musela jsem manželovi všechno říci, do té doby jsem to ůspěšně před ním skrývala.Samozřejmě,skončila jsem u psychiatra. Nasadil AD. Taky mi prášky ležely na skříňce, nechtěla jsem ten,, bordel,, brát. Jenže stav se nelepšil, šla jsme na kontrolu k psychiatr. přiznala že to nechci brát. Až když pohrozil, že s takovou skončím v léčebně jsem je začala poctivě jíst. Trvalo to asi 4 týdny, než jsem začala pociťovat zlepšení, a vrátila se do normálního života se vším všudy.Je na Vás jak se cítíte. Mě prášky pomohly.