Půlko, nevím, slípkovitost...oni to prostě s tou důležitostí mají jinak. Naprosto živě si umím představit, jak by měl syn v podobné situaci největší starost o jeho kameru, foťák a stativ a hlavně by musel hned zkontrolovat, jestli se mu nestalo něco se záběry na paměťové kartě v kameře. O mobil by se samozřejmě zajímal taky.
Pamatuju se, jak jednou, to mu bylo asi 10 nebo 11, natáčel nějaký vlak, pobíhal kolem kolejí s kamerou a stativem a jak různě přelézal slepou kolej, tak zakopl a o ty ostré kameny, kterými jsou obvykle vysypané náspy, si rozsekl koleno. Tekla mu z toho docela dost krev, ale on se zajímal jenom o to, aby ukořistil nejlepší záběr, potkali jsme tam tenkrát i jednoho z vedoucích jejich dopravního kroužku a ten si z něj dělal legraci, že kvůli těm vlakům i cedí krev. Až teprve když měl záběr a vlak odjel, tak jsme řešili koleno, které bylo fakt hodně rozseklé, ale naštěstí ne na šití, akorát tam má doteď vidět jizvu.