Girili, jak té teď čtu, úplně se mi vrací podobné zážitky s mou matkou. Před 9 lety jsem vztah totálně utla a žije a dýchá se nám lépe. Ano, ve svém rodném městečku jsem za vyvrhelku, přece paní doktorka je světice. Nebylo jednoduché se rozhodnout a učinit to, nicméně jak začala ubližovat mému dítěti a přes mé námitky nepřestala a začala se o to pokoušet i s dalším ditkem, nebylo co řešit. Já zlou manipulaci, ubližováni, pomlouvání, nadávky apod. jako nechtěné dítě, kterým si zkazila život, zažívala celé dětství (naštěstí jsem měla prarodiče, který mi ukazovali, že svět může být i milující). Spousta lidí si myslí, že vysoce inteligentní lidé s prestižním povoláním jsou určitě skvělí, nejsou, dokáži své temné stránky dokonale skrývat před veřejnosti a vybíjet si svou zlost na nejbližších slabšich, hlavně dětech či vlastních rodičích, kteří jsou na nich závislí ( zažila jsem obé, jak má matka se zle a vulgárně chovala k mé babičce a dědovi a byla to trpká zkušenost, ač oni jí výrazně v životě pomáhali, bez nich by nedostudovala…). No, rozhodnutí je na každém, ale žijeme jen jednou… . Podotýkám, že jedno dítko mám také ne zcela jednoduché a právě proto si myslím, že by s takovými extrémy nemělo být konfrontováno.