Přidat odpověď
Tatramelko, je to “jen” v hlavě. Nic z toho, co člověk zažije ho nemusí předurčit k nějakému jednání. To, čím jsme prošli nezmizí, ale my a naše děti můžeme naše životy žít úplně jinak. Já sama jsem prošla velkou změnou v přístupu k sobě, k dětem, k životu. Vim, jaká jsem, v čem jsem dobra, a o tom, co mi nejde už jsem schopna se bavit bez pocitu, ze jsem úplná nula. Nejsem. Nahodou, jsem dost dobra. Moje děti mě milujou, MM taky. A už nedrzim slzy při myšlence , ze o mě můj tata nestal, nezajímal se a byla jsem mu fuk, a ze jiné holky se nemusely v 11 starat samy o sebe a řešit, zda když přijdou ze školy domu, mama bude živá, nebo viset na klice. Poznamenalo mě to, ale teď se citim silná.
Předchozí