Přidat odpověď
Rozumím babi. U nás je to jistá vyschýzovanost. To že si dítě učinilo tričko se dozvím ve formě "styděla bych se s ním jít na klavír v tom zapraným a špinavým tričku, koupila jsem mu značkové, ať nevypadají jak chudí příbuzní."
Třeba tchyně, pokud se jí na chování dětí něco nelíbí, mluví k dětem. "Proč nedáš babičce pusu, já tě neviděla 3 měsíce?! Pojď sem!" Moje máma se obojí na mně, jak jsem dětí vychovala, že k ní nemají účtu a ani jí slušně nepřivítají. Tak že já už v autě říkám dětem co mají dělat, že se mají vždycky nabídnout k mytí nádobí, i když ona jim vždy řekne, že by jí to akorát rozmlátili. No a puberťák se nabídne jednou a jde si po své, když ho pošle do kytek, ale ona očekává že se budou přát o utěrku a přemlouvat jí. Tak pak se dozvím, že jdou to hárání zhýckaný myčkama a já jim furt stojím za prdelí, tak ani nevědí co se sluší a patří.
Už tři dní před odjezdem se změním v uzel nervů a všechny seru. A je to moje chyba a míč a rozhodnutí je na mé straně buď to mámě řeknu, že se k nám budou chovat slušně a respektovat nás. ...ale to jí nemohu říct do telefonu, protože takovou komunikaci ona neuznává a vztahy se tak neřeší. A nebo jí zavolám na Nový rok, abych jim popřáli a když bude do telefonu mlčet, bude to můj poslední telefonát. K narozeninám jí pošlu přání.
Předchozí