Moje babička se s dědečkem rozešla v roce 1945, ale nikdy se nerozvedli. Dědeček se odstěhoval na druhý konec republiky a už nikdy se neviděli, ani si nepsali. Babička musela chodit do práce za války, protože bylo totální nasazení, pracovní povinnost pro všechny nestudujíci lidí od 15 let. Po válce ale zůstala doma a sice na černo šila, ale už nikdy nebyla zaměstnaná. Ani za komunistů. Byla ročník 1901. Díky tomu, že byla papírově vdaná, byla ženou v domácnosti. Nikdo nikdy nezkoumal, kolik dědeček vydělával a maminka, ročník 1923, už byla také dospělá a jiné děti babička neměla. Za komunistů mohla být žena v domácnosti, za jediné podmínky, a to že byla vdaná. Neměla pak ale odpracované roky a nedostala žádný důchod.