Přidat odpověď
ano, děda osiřel, když mu bylo 6, několik sourozenců si rozebrali různí příbuzní, děda byl u strýce pekaře, od těch 6 let spával v chlívě u koní, potom si prožil několik let v ruském zajetí
byl hodný, i když svérázný, ale od života chtěl jenom základ - jídlo, bydlení, čisto
emoce neměly v jeho životě místo
to, že i dřív děti žily v hrozných podmínkách přece neznamená, že pozdější způsob byl dobrý, ta emoční prázdnota byla i dřív, jen neměla takovou podporu státu
spousta sirotků se dostala k lidem, kde jim bylo líp, spousta zase k takovým, kde jim bylo ještě mnohem hůř
mimochodem dětský domovy byly určitě rozšířenější po válce než před ní,
jenže po té válce šlo do institucí víc dětí, který by dřív byly doma, už proto, se mnohem víc žen začalo chodit do práce, víc rodin se začalo stěhovat do míst, kde nikoho neměli, babičky a další příbuzní přestali fungovat jako náhrada za rodiče
Matky po práci měly druhou směnu doma, k tomu šily, pletly, chodily na schůze, do družstevní řepy a kdoví jaký všechny povinnosti měly,
dřívější vícegenerační život skončil a někde se to projevit muselo
mimochodem že vzít dítě od rodičů zapůsobí na psychiku i do budoucna není žádná novinka, to znali už ve středověku, že po pár dnech přichází ústavní deprivace se taky ví už dávno, právě díky ústavům, já bych instituce neobhajovala, jsme jedna z posledních zemi Evropy, kde ještě jsou i pro ty nejmenší, kterým nejvíc vadí, na to jsou důkazy
a nevadí jim jen jako malým, oni si to nesou celý život a předávají dál, právě neschopností mít normální funkční rodiny (samozřejmě, vždycky se najde výjimka, ale bohužel jich není moc)
Předchozí