u nás v 19. století v maminčině rodině byl advokát, veterinář a ještě nějaký takový studovaný člověk, pak přišly trable v podobě alkoholismu a nemocí a ta rodina úplně přestala tímto směrem pokračovat, i když babička měla rodinnou školu, byla výjimka ve vesnici

druhá část byli sedláci, nejstarší ale tak moc chtěl studovat, že odešel i z církve, s podporou rodiny, můj děda studovat nemohl, jako druhý zdědil statek a zbývající sourozence, měl 5 tříd obecné školy

jejich děti doplatily na válku a komunismus, to podle toho, kdy se narodily, moje maminka chtěla studovat, musela na zemědělský učiliště, nějak se ale s pomocí ředitele dostala na maturitní obor, i když něco, co dělat nechtěla, ale měla maturitu,
až my máme vš

z tatínkovy strany byl děda sirotek a babička z rodiny farmářů, nebo jak se jim v Maďarsku říkalo, stěhovali se, zažili toho moc, škola nebyla priorita ještě ani pro jejich vnoučata, z mých sestřenic a bratranců, je jich 12, má maturitu jedna, vyšší úroveň vzdělání mají až jejich děti

ono to chvíli trvá, než se vzdělání stane prioritou, není to o inteligenci, ale o možnostech, nastavení rodiny, místě, a taky o štěstí