Táta dělal od šesti, maminka od osmi, měla plný úvazek, ale bez kontroly docházky, stíhala svoji práci rychle.

Nevím, já jsem asi založením tryskomyš, ale fakt nevím, co bych dělala úplně v domácnosti (v době, kdy už děti navštěvují nějakou instituci).

Mám v okolí docela dost žen, co zůstaly doma hodně dlouho (deset a více let), a musím říct, že to nevidím úplně pozitivně, vlastně už nikdy nebyly schopny začít normálně pracovat, většinou si jen nějak přivydělávají. Což není žádná tragédie, tou se to ale stává, když dojde k rozvodu nebo úmrtí partnera.

Jinak je samozřejmě skvělé mít na děti hodně času i sil, o tom žádná, jen jsem chtěla přidat i trošku jiný pohled. Dnes se to podle mě trochu mění i v tom, že chlapi nechtějí dělat jenom tu kasičku, a to rodinné nastavení spěje k větší vyváženosti.