Přidat odpověď
Dooly, ani ne, podobné věci se mi nijak častěji nedějí. Trochu častěji jen u jednoho kamaráda, který má velmi silné ADHD a vím, že tak to u něho funguje a že když usilovně myslel na to, že mi odepíše, projela kolem tramvaj a zaštěkal pes a... :)
Neberu si to nijak osobně. Když někdo nezareaguje tak, abych věc považovala za organizačně jasně dokomunikovanou, tak mu ještě napíšu nebo zavolám ve stylu "rozuměli jsme si správně, že se sejdeme 17:15 na rohu Rubešový, jo?".
Vím, že mně samotné se stane, že něco přehlídnu, že si řeknu, jak odepíšu později v klidu a zapomenu, že třeba některé z mých dětí na něco použije můj mobil a třeba omylem odklepne něco jako přečtené... prostě věci se stávaj. Tak předpokládám podobně nevinné pohnutky u protistrany :)
V Tvých příkladech mě trochu překvapuje i Tvoje nereagování - u obou bych přemýšlela, proč si ony kamarádky myslely zrovna něco tak konkrétního jako třeba to vyzvednutí, a jestli já sama na něco, co jsem řekla, nezapomněla nebo něco nevyjádřila tak, že to mohlo být takto pochopeno... a rovnou bych se jich na to zeptala. Nechápu, proč bych u blízkých lidí neřešila podobné komunikační šumy rovnou. I proto, abych tomu předešla propříště.
Předchozí