Od dětí dostávám knížky, kosmetiku do vany, kávičky, čajíčky, kornouty ořechů, rozmazlují mě, mám to ráda, většinou se trefí. Manželovi pouštím nějaký tip, nebo se dohodneme, že si "nadělíme" třeba prodloužený víkend. Praktické věci si kupuju když je potřebuju, občas manžel mile překvapí - třeba k padesátinám jsem zcela neplánovaně dostala drahý kávovar (kafe piju doma jen já a návštěvy) nebo loni obraz o kterém jsem se jen zmínila abych jím odůvodnila pozdní příchod (stála jsem před ním a 20 minut na něj koukala, zapomněla jsem, že máme někam jít či co). A tam se ani nedá říct, že by to bylo úplně ze společných peněz, většinou zorganizuje děti, ty se když něco vymyslíme rády přidají. Jediný s kým se neshodnu je moje mátit. Nejsem schopná jí vysvětlit, že krabice domácích nudlí a lahev domácího vaječňáku (což stejně dostanu) je víc než dost. A že trika s lesklým zlatým potiskem, flitry či v kombinaci s lesklou látkou unosím maximálně z recese.