Sedmi, pomoci ano. Jen je otázka, co je pomoc, tedy čím rodič dítěti nejvíce prospěje.

Třeba by chlapec po hříšném opuštění školy už sedm (deset?) let dříve dospěl (stal se zodpovědným za svůj život), budoval kariéru jako středoškolák, a finančně by v součtu (jak tu nedávno Vítr z hor zmiňovala) byl na tom daleko lépe včetně roků na důchod.

Ale samozřejmě pokud to pro něj byla dobře prožitá léta, studium ho bavilo, tak pochopitelně je nejlepší pomoc učit se s ním a doufat, že k samostatnosti dospěje i později než ve vývojově příhodném věku - tuším po třicítce, a bude pracovat i v důchodovém věku (jak jsi tu několikrát psala, že je v oboru a tvém okolí běžné), takže výše důchodu ho zajímat nebude.

Cesty ke spokojeném a slušnému životu jsou různé