Přidat odpověď
Len, tak nějak si to domýšlím. Ale přemýšlím nad tím, jaký je rozdíl v pocitech dítěte, které dostává špatné známky (u nás) a dítěte, které se drží na nízkém procentu zvládnutých požadavků (v UK). To dítě si zákonitě tak jako tak uvědomí, že není moc dobré. Při vší ohleduplnosti, korektnosti, podporujícnosti..., které jsou samozřejmě v pořádku, dítě vždycky v průběhu vzdělávacího procesu pozná, kde má limity a na co stačí.
Já neoroduji za známkování, minimálně na prvním stupni ZŠ bych ho zrušila, protože tam podle mě škodí.
Ale nějaký způsob hodnocení dosažených výsledků dříve nebo později musí být použitý.
Předchozí