Taky jsem bývala při nemoci sama doma. Bývala jsem nemocná často, většinou jsem mívala zánět středního ucha, na to jsem trpěla. Maminka mi z práce telefonovala, aby se ujistila, že jsem si vzala penicilin ve správný čas a v poledne mi chodila jedna sousedka ohřát oběd. Být sama mi ale vůbec nevadilo, četla jsem si nebo si hrála v posteli. Nejhorší byla ta bolest ucha a pak buď to prasklo samo, což bylo lepší, nebo mi ucho museli píchnout u doktora, to hrozně bolelo. Jako předškolní jsem za to dostávala malou gumovou panenku, když jsme šly s babičkou od doktora, mohla jsem si ji v hračkářství sama vybrat. Do 6 let se o mě starala ještě babička, jenže pak sama onemocněla a byla víc v nemocnici než doma. A ještě si pamatuji, že maminka bývala vždycky naštvaná, když jsem zase onemocněla, vždycky nadávala, ne tedy přímo mně, ale i tak jsem se vždycky styděla, že jsem takový chcipáček a že ji svými nemocemi otravuju .